Jen mít oči k vidění,
uvidět co každý z lidí nevidí a neuvidí.
Vidět, že si slunce češe zrána zlatý vlas,
vidět, že má sedmikráska vskutku sedm krás,
a že voda, ať už plyne, ať si leží v kalužině,
tak se leskne ve své kráse,
že až ohni podobá se.
Jen mít uši k slyšení,
slyšet hlasy sebetišší, které každý neuslyší.
Slyšet přejít zlatohlávka přes růžový list,
slyšet, kterak cinkla vážka v řeky ametyst,
v modřínovém háji slyšet tikat modřinky:
tik tik tiše tikají jako hodinky.
(Jan Čarek)